Hornické cesty
Novoměstské cínové doly - Rapická hora
Nové Město pod Smrkem bylo založeno jako hornické město. Významná památka města jsou dochovaná stará důlní díla., kterých je v okolí Nového Města celkem dvacet.
Občanské sdružení se snaží připravit naučnou cestu po důlních dílech v lesích u Nového Města. Pan Václav Tima má již připravenou brožuru o dolování cínových rud v okolí Nového Města. Takto bude vypadat titulní strana:
Dlouho jsme se snažili otevřít stezku i s otevřením štol. Město by muselo převzít štoly do vlastnictví a nechat vypracovat projekt v ceně statisíců korun. Cena za úpravu, větrání a bezpečnost štol by šla do milionů korun. Připravili jsme naučnou stezku okolo štol na Měděnci a Rapické hoře. Nakonec jsme se dohodli s Lesy ČR. že převezmou a zafinancují naučnou stezku po horních dílech na Rapické hoře. Naučná stezka začíná u bývalé brusírny pil (u Schwertnerova kříže) a je na ní celkem sedm zastavení. V sobotu 17. června byla slavnostně otevřena.
Čekali jsme, že stezku i vyznačí, jak bylo dohodnuto. V lednu 2018 jsme zkontaktovali značkaře a dlouho se dohadovali o trase. Pak značení uvízlo na penězích. Až v srpnu 2018 bylo rozhodnuto, že steka bude vyzbačená z peněz KČT. Na konci září bude stezka i v mapách on-line. Mezi tím byl vytisknutý pěkný průvodce po stezce. Bude na informačních centrech
Hornické naučné cesty
Historie dolování cínové rudy
Počátky dolování cínu nejsou příliš jisté. Podle některých starších autorů byl cín objeven ryžováním v potocích. Začátek těžby cínového ložiska dokládá až text v privilegiích horního města z roku 1592, v nichž se píše, že se cín těží již 16 let. První zachované účty o dolování pocházejí z roku 1577. První písemně uvedená jména dolů jsou z roku 1580 (St. Erasmus a Himmlische Heer).
Po objevení ložiska cínu nastal rychlý rozmach, přičemž období největšího počtu dolů trvalo od roku 1580 do začátku třicetileté války. Někteří starší autoři ale tvrdí, že ruda začala být vyčerpána počátkem 17. století a doly nevynášely již v 16. století. Dolům a městu chyběly finanční prostředky pro zabezpečení hlubinné těžby, zvláště pro odvodnění dolů. Poslední účty nesou datum 1642, tedy ještě před druhým vpádem Švédů. Nejdéle byly v provozu doly Beránek Boží (Lamm Gottes), Bohatá útěcha (Reicher Trost), Rappolt, Nebeské vojsko (Himmlische Heer) a Sv. Erasmus (St. Erasmus).
Třicetiletá válka a po ní následující protireformace bylo obdobím úpadku dolování. Zkušení horníci odešli do exilu a do nejistého výnosu za dolování nechtěl nikdo investovat. Přesto se zbylí obyvatelé pokusili o obnovení těžby již v roce 1652. Povzbuzení dolování mělo rovněž přinést obnovení privilegií v roce 1688. Nízká kovnatost, nedostatek peněz a nízká výkupní cena cínu se řešily shromažďováním rudy a jejím odvážením k drtírně až po několika měsících nebo letech, kdy se zdálo ekonomické cín vytavit. Těžba cínu se proto udržovala spíše pro zachování privilegií města. Definitivně byla těžba ukončena odebráním kutacího práva v roce 1858.
Plánované cesty po důlních dílech:
