Bývalá Textilana

Název Textilana vznikl až v roce 1952 při reorganizaci a začleněním do národního podniku Textilana se sídlem v Liberci. Od konce války, kdy byla znárodněna, to byla již třetí reorganizace.

Nejlepší léta zdejší textilní továrny byly na přelomu 19. a 20. století.

Plátenický cech byl v NM založen už za necelých dvacet let od založení města. Nejprve se zpracovával len, který se v okolí pěstoval. V 18.st. ze začalo rozvíjet i tkalcovství bavlny. S nástupem páry postavil první strojovou přádelnu Josef Knöbel v roce 1864. Roku 1875 ji koupil Anton Raaz a přeměnil ji na mechanickou tkalcovnu s 500 stavy. Firma Raaz vyráběla hlavně vlněné a hedvábné látky na vývoz. Sklady měla v Brně, Vídni a Budapešti.

V sousedním Frýdlantu fungovala už v první polovině 19.st. Blumrichova  textilní továrna. Ignaz Klinger pro ni dělal faktora (staral se o domácí výrobu) a v roce 1837 obdržel faktorskou stanici v Novém Městě. Po smrti Blumricha se osamostatnil a začal hledat zákazníky pro tkalce novoměstské faktorské stanice. Hlavním zákazníkem byl Liebig z Liberce. Ignaz Kliner byl pracovitý a v polovině století pro něj pracovalo už 1500 tkalců. Postupně zřídil několik tkalcoven v bytových domech až v roce 1862 koupil od Josefa Knöbela tzv. Starou továrnu a převzal jeho zákazníky. (Knöbel si pak postavil přádelnu.) Za rok už postavil třípatrovou tkalcovnu s 500 ručními stavy. Po Prusko-Rakouské válce se zvýšila poptávka po vlněném zboží. Postavil další část tkalcovny s mechanickými stavy. Dále přistavěl strojovnu a kotelnu. Za několik let i úpravnu a apretovnu látek. Po smrti Ignaze v roce 1872 převzali továrnu jeho synové.Ti továrnu modernizovali a dále rozšiřovali. Problém s dodavateli příze vyřešili postavením přádelny v Mladé Boleslavi v níž bylo 1300 zaměstnanců. Koncem 19. století pracovalo pro firmu 3200 zaměstnanců a firma měla 15 parních strojů. Vyráběli kvalitní a moderní látky, zřídili vlastní velkosklady a prodejny v Praze, Vídni a Budapešti. Zastoupení měli ve Francii, Německu, Itálii, Turecku, Egyptě a USA. Vlastnili několik dalších továren v Čechách a Itálii. Zbudování železnice Frýdlant – Jindřichovice v roce 1902 měl pro rozvoj továrny velký význam. Před tím se suroviny a uhlí vozilo do N.Města koňskými povozy. S růstem továrny rostlo a bohatlo i město. Firma podpořila stavbu jeslí, mateřské školy, knihovny a starobince.

Továrna v době největšího rozkvětu na začátku 20. století. V té době nejmodernější a největší v Rakousku Uhersku

Za druhé světové války byl v akciové společnosti Ignáce Klingra nastolen  režim válečné produkce a v části textilky byly vyráběny i náhradní díly pro letecký průmysl, konkrétně pro firmu Junkers.

V prvních poválečných letech byla ve znárodněné firmě zahájena výroba v tkalcovně a malé mykané přádelně, přičemž na tkalcovně byl transmisní pohon stavů. V roce 1947 měl podnik asi 800 zaměstnanců. Bylo tomu díky novým textilním dělníkům, kteří přišli z Humpolce, Železného Brodu, z Lodže a Zelowa(polští Češi) V roce 1949 se novoměstský závod stal základním závodem n.p. Novana, ke kterému patřila textilka v Hejnicích(býv. fa Fritsch), školní závod a závod ve Frýdlantu. V roce 1952 došlo k likvidaci n.  p. Novana a závody byly začleněny do n. p. Textilana Liberec.

V průběhu let byl závod postupně vybaven novými tkalcovskými stavy, které nahradily původní stavy Schvabe z let 1903 – 1941.  V roce 1964 byla vedle tradiční tkalcovské zavedena i pletařská výroba na okrouhlých pletacích strojích. Zájem o pleteniny byl na trzích obrovský a pletárna pracovala ve třísměnném provozu.  Postupem času se v továrně modernizovala technologie tkaní a rozšiřoval sortiment výroby. Narůstal i počet zaměstnanců – v roce 1982 zde pracovalo 1075 lidí a produkce byla 5 600 000 metrů tkanin, úpletů a tištěného zboží.

Novoměstská Textilana měla skárnu,tkalcovnu, provoz pletárny, moderně vybavenou strojovou tiskárnu, dílnu ručního tisku, výrobu pestře tkaných i tištěných šál, tištěných šatovek a šátků,mokrou i suchou úpravnu zboží a také vlastní moderně vybavenou kuchyň barev.

Před rokem 1989 pracovalo v závodě přibližně 1000 lidí, v roce 1998 byly stavy pracovníků sníženy na 470 a v roce 2003 byli všichni propuštěni a výroba v závodě skončila.  Po koupi továrny soukromým vlastníkem byla výroba ještě na jeden rok obnovena. Pak už se jen rozprodaly stroje a od té doby objekt chátrá.

 Stav roku 2013 - Správní budova, tkalcovny a tiskárna

V polovině listopadu 2013 začal majitel bourat starou tiskárnu. Prodal vše co šlo, železo, trámy, žulové schody a parapety. Do konce roku 2013 byla tiskárna zlikvdována, ale srovnána se zemí. Hromady sutě zůstaly na místě.